Vocaloid

21. dubna 2010 v 20:55 | Endou Ayamu
Vocaloid je software určený k syntetizaci zpěvu, vyvinutý firmou Yamaha. (hudbu a text musí dodat uživatel). Vývoj softwaru byl započat již v roce 2003 a následující rok byla vydána první verze. Tehdy ještě ne jako produkt firmy Yamaha, ale jako programový balík k Vocaloid Singer Libraries, vyvíjených jinými společnostmi. Anglickou verzi (Leon, Lola, Miriam) vydala spol. Zero-G Limited a japonskou (Meiko, Kaito) Crypton Future Media. Zásadní zlom přišel až s druhou verzí programu (Vocaloid2). Jako první využila nového enginu společnost PowerFX a vydala anglické balíčky Sweet Ann a Prima. Následoval Crypton s Hatsune Miku, díky které se Vocaloid dostal do povědomí širší veřejnosti.

Hatsune Miku (初音ミク) je první z Character Vocal Series od Crypton Future Media. Byla vydána 31. srpna 2007. Její hlasová data byla vytvořena nasamplováním hlasu Saki Fujity. Narozdíl od ostatních Vocaloidů je vyladěna pro tvorbu klasických J-pop písniček, jak je běžně vídáme u anime. Miku je 16 let, meří 158 centimetrů, váži 42 kilo a má ráda populární a taneční hudbu. Její zatím jediné album se jmenuje "1st song album". Ovšem krom svého cd má na kontě také nespočet cover verzí, figurky, graphic novelu, doujin mangu... ^_^

- ZDROJ -
 

Hudba

21. dubna 2010 v 20:50 | Endou Ayamu
--- Piesne ---

Japan
Romantic
Rock
Metal
Pop

--- Software ---

Vocaloid

SBčka

18. dubna 2010 v 14:01 | Endou Ayamu
Naším prvým SB je Lara Croft 81, jej blog je o hrách Tomb Raider.

A musím poďakovať za krásny diplom :)

 


• Náboženství •

18. dubna 2010 v 12:59 | Murakami Ayamu
ooo
Hlavními japonskými náboženstvími jsou šintoismus a budhismus. Specifikou Japonska je, že většina lidí se hlásí k oběma hlavním náboženstvím. Běžně se uvádí údaje cca 70% šintoisté, 30% buddhisté. Tyto údaje je však třeba považovat za nesprávné, jelikož u většina Japonců pouze udržuje některé národní zvyky, tradice a pověry srovnatelné s tím, když český ateista slaví Vánoce. Běžně je v šintoistické svatyni koutek pro buddhisty a naopak. Ke křesťanství se hlásí 1  % obyvatel (podle jiných údajů až 6  %). V zemi také působí mnoho sekt, které tato náboženství kombinují.

Zdroj: Wikipedia

• Kultura •

18. dubna 2010 v 12:09 | Murakami Ayamu
cu
Velmi známé je japonské umění krásného písma - kaligrafie, komiksy - manga (čtou se, jak je pro Japonsko typické, zprava doleva), origami (skládačky z papíru), ikebana (umění aranžování květin), a čajové obřady.
Význačné je i kimono (tradiční japonský oděv), mnohdy viděný na umělkyních zvaných gejša (společnice, které baví tradičními tanci, hrou na hudební nástroje, příjemnou konverzací apod.).
Tradiční japonské divadlo nó a japonské divadlo kjógen byly vyhlášeny jako světové nemateriální kulturní dědictví UNESCO.
Japonská kinematografie obohatila filmy o žánry: anime - jde o kreslené filmy či seriály, džidaigeki - japonské historické filmy o samurajích, japonský horor (J-horor), filmy s obřími netvory (kaidžú), pink filmy (název z angličtiny) - japonská "softcore" pornografie, filmy o Jakuze.

Zdroj: Wikipedia

• Politika •

18. dubna 2010 v 11:39 | Murakami Ayamu
5000
Japonsko je konstituční monarchie, kde moc císaře je maximálně omezena. Jeho funkce je pouze reprezentativní, ústava z roku 1947 definuje jeho pozici takto: "Císař je symbol státu a jednoty národa, odvozuje svou moc a postavení od vůle národa, v němž tkví nezávislá moc". Nepřímo je tedy řečeno že Císař již není pozemský potomek bohů, ale běžný monarcha. Toto prohlášení učinil císař Hirohito. Moc drží v rukou převážně japonský premiér a další zvolení členové Národního shromáždění, zatímco svoboda volby spočívá na japonských občanech. Císař působí především jako hlava státu při diplomatických příležitostech. Současným císařem je Akihito. Jeho nástupcem na trůně je Naruhito, korunní princ Japonska.
Japonským zákonodárným orgánem je Národní shromáždění, dvoukomorový parlament. Skládá se z Poslanecké sněmovny, která má 480 členů, volených každé čtyři roky nebo při předčasných volbách, a Sněmovny rádců s 242 členy, volených na šestileté období. Aktivní volební právo mají osoby starší 20 let, volí se tajně do všech zastupitelských úřadů. Liberálně demokratická strana (LDP) byla u moci od roku 1955 až do roku 2009, s výjimkou krátkodobé koaliční vlády zformované opozičními stranami v roce 1993. Největší opoziční stranou byla po desetiletí sociálně liberální Demokratická strana Japonska (DPJ), které poprvé a s velkým náskokem zvítězila v předčasných parlamentních volbách v srpnu 2009.
Premiér je hlavou vlády, je jmenován japonským císařem poté, co je navržen parlamentem, a Poslanecká sněmovna mu musí vyslovit důvěru. Mezi jeho důležité pravomoci patří jmenování a odvolávání ministrů, z nichž většina musí být členy parlamentu. Aro Aso v současnosti slouží jako 92. předseda japonské vlády.
Historicky byl japonský politický systém ovlivněn hlavně Čínou. Nicméně ke konci 19. století byl právní systém z velké části založen na evropském právu, zejména pak na systému ve Francii a Německu. Například v roce 1896 japonská vláda zavedla občanský zákoník založený na německém modelu. S poválečnými změnami zůstává tento zákoník platný i v dnešním Japonsku. Moc zákonodárná náleží japonskému Národnímu shromáždění. Současná ústava vyžaduje, aby císař vyhlásil legislativu, krerá prošla parlamentem, aniž by mu dávala pravomoc zákon odmítnout. Moc soudní je v Japonsku rozdělena do 4 základních stupňů: Nejvyšší soud a 3 stupně nižších soudů.

Zdroj: Wikipedia

• Moderní dějiny •

18. dubna 2010 v 11:11 | Murakami Ayamu
wa
Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost. Po Válce Bošin v  letech 1867 - 1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře. V  roce 1876 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito (dnes známý jako Meidži) a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem (tzv. reformy Meidži). Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce, včetně západního právního řádu a vlády. Spolu s  dalšími ekonomickými, sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k  přerodu Japonska do moderní světové mocnosti. Jako výsledek čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a Sachalin a později v  roce 1910 okupovalo Koreu.
Na počátku 20. století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu, vedoucímu k  invazi do Manžuska a druhé Čínsko-Japonské válce (1937). Japonsko se spojilo s  Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japonští vůdci považovali za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v Pearl Harbor (1941), aby byla zajištěna japonská nadvláda v  Pacifiku. Nicméně vstup Spojených států do 2. světové války postupně změnil rovnováhu sil v  Pacifiku v  neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickém tažení Japonsko ztratilo Okinawu v  souostroví Rjúkjú a bylo zatlačeno na čtyři hlavní ostrovy. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami. Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo 15. srpna 1845.
Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA až do roku 1952, po jejímž skončení zahájilo významné ekonomické oživení, které vrátilo ostrovům prosperitu. Úspěch olympijských her v Tokiu v  roce 1964 je považován za jeden z  mnoha znaků, že Japonsko znovu získalo svůj národní status. Ostrovy Rjúkjú zůstaly pod správou USA až do roku 1972, aby byla zajištěna stabilizace východní Asie a významná vojenská přítomnost USA zůstává až do těchto dnů.

Zdroj: Wikipedia

• Tradiční Japonsko •

18. dubna 2010 v 10:39 | Murakami Ayamu
jap
Podle tradiční japonské mytologie bylo Japonsko založeno v  7. století původním císařem Jimmu. Během 5. a 6. století byly zavedeny čínské písmo a buddhismus spolu s  ostatními aspekty čínské kultury nejprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny. Císařové byli formálními vládci, nicméně skutečná moc byla obvykle v  rukou mocné dvorské šlechty, regentů nebo šógunů (vojenských správců).
Původní politická struktura zajišťovala, že když byla válka mezi rivaly skončena, vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian (plný název je Heiankjóto, 'kjóto', což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu, dnešní Kjóto), kde z  milosti císaře (s  jeho formálním souhlasem) vládl. V  roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici, odmítl se přesunout a následně vládl z  Kamakury na jih od dnešní Jokohamy. Šógunát Kamakurabyl poměrně stabilní, nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako období Sengoku neboli "období válčících států". V  roce 1600 v u Segikahary šógun Tokugawa Iejasu buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval šógunát Tokugawa v  malé rybářské vesničce Edo (původně přepisováno též jako "Jeddo"), která je dnes známá jako Tokio (východní hlavní město).
Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z  Portugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V  první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s  Evropany s  výjimkou významně omezených kontaktů s  protestanskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v  roce 1854 na konferenci v Kanagawě . Následně došlo k  podpisu obdobných smluv (Ansejské dohody) i s evropskými mocnostmi.

Zdroj: Wikipedia


Ako kresliť anime

17. dubna 2010 v 23:44 | Endou Ayamu
Chcete vedieť kresliť anime a mangu ako ozajstní odborníci? Najlepšie riešenie je zakúpiť si knihu a to sú napr. tieto:


Pre Česko
← MANGA


Pre Česko
← MANGA


Pre Česko
← FANTASY









 Potom tu máme jednoduchý obrázkový tutoriál - Kliknite SEM

A pár youtube návodov:




• Prehistorie •

17. dubna 2010 v 22:41 | Murakami Ayamu
***
Archeologické nálezy ukazují, že Japonsko bylo osídleno ranými humanoidy přibližně před 500 tisíci lety v  průběhu starší doby kamenné. V  opakujících se ledových dobrách, které probíhaly v  posledním 1 milionu let, bylo Japonsko pravidelně spojováno s  asijským kontinentem pevninskými mosty (přes Sachalin na severu a pravděpodobně přes Kjúšú na jihu), čímž byla umožněna migrace lidí, zvířat a rostlin z  oblastí dnešní Číny a Koreje na japonské ostrovy.
S  koncem poslední doby ledové a globálním oteplením se na přelomu střední a mladší doby kamenné - kolem roku 11 tisíc před naším letopočtem - objevila kultura Džómon (Jomon), která byla charakteristická polo-kočovnou společností lovců a sběračů a výrobou nejstarší známé keramiky na světě. Předpokládá se, že příslušníci kultury Džómon jsou předchůdci prvních Japonců a dnešního národa Ainu.
Začátek období Jajoi kolem roku 300 př. n. l. je spojený s  příchodem nových technik z  asijského kontinentu, jako je pěstování rýže, stejně jako s  masivní migrací z  nejrůznějších částí Asie - z  Korey a Číny), především pak z  oblastí Pekingu a Šanghaje, a z  jihu po moři. Nicméně několik současných studií ukazuje, že období Jajoi je o 5 až 6 století delší, než se původně předpokládalo, neboť masivní migrace je nutná k  vysvětlení razantního vzrůstu populace. Ze 3. století před naším letopočtem pochází první historicky doložitelný název Japonska, čínský znak 倭 Wa.
Zdroj: Wikipedia


Kam dál